Příběh jedné šišky aneb "Ondra pomáhá ptáčkům"

1.

Příběh jedné šišky
aneb
„ Ondra pomáhá ptáčkům“
Text a foto: František Šulgan, leden 2017

2.

Na začátku příběhu je paní učitelka z mateřské školy na Koryčanských Pasekách
v Rožnově pod Radhoštěm. S dětmi vyrobila šišku s lojem a semínky a tu jim předala
domů. Ondra přinesl šišku k dědovi a babičce na Láz. Pověsili jsme ji v blízkosti
krmítka.

3.

Takhle vypadala šiška na začátku našeho příběhu. Hned po vyvěšení ji jako první
objevila sýkora modřinka. Byl pátek podvečer a fotit se už nedalo.
V sobotu ráno ale začalo nádherné divadlo. Jako první jsem na šišce objevil zase
sýkoru modřinku. Brzy na to ji vystřídala sýkora koňadra.

4.

A na šišce se pořád střídaly sýkory modřinky se sýkorami koňadrami.

5.

Na šišku se přiletěla podívat i samička strakapouda velkého. Ochutnat ji ale přiletěl
vzácnější – strakapoud prostřední. A sojka přiletěla celou situaci zkontrolovat, aby
náhodou o něco nepřišla.

6.

Vrabci polní se nestačili divit, jak se na šišce střídají jednou dvě sýkory modřinky
společně, za chvíli zase sýkora modřinka se sýkorou koňadrou. Vypadá to ale, že šiška
nejvíce chutná sýkorám modřinkám.

7.

Ale mýlil jsem se. Teď to vypadá, že šiška chutná nejvíce sýkorám koňadrám.

8.

A na to divadlo se přiletěli podívat zleva – zvonek zelený se samičkou, červenka obecná
a návštěvníci za severu Evropy dlask tlustozobý a pěnkava jíkavec.

9.

A šišku si zřejmě oblíbil i vzácný strakapoud prostřední a ještě jednou se na ni vrátil
– paráda. A jak rychle přiletěl, tak rychle odletěl.

10.

A takhle vypadá šiška na konci našeho příběhu - je prázdná a čistá. Ptáčci snědli i
poslední semínko a poslední kousek tuku. Mlynařík dlouhoocasý si chtěl taky zobnout,
ale nezbylo mu, než se přestěhovat k vedlejší lojové kouli. Samička kosa černého si už
pochutnává na jablíčku.

11.

A tímto náš příběh jedné šišky končí. Sýkora modřinka na krmítku už vyhlíží Ondru,
kdy přinese ze školky další šišku.
Ondro děkujeme.
Na krmítku a v jeho okolí jsem tento den pozoroval 15 druhů ptáků. Nestačil jsem všechny
vyfotit. Jednak jsou velmi rychlí, ale nemohl jsem pořád sedět a hledět na krmítko. Musel
jsem něco udělat i doma - chystat dřevo na topení, protože mrazy ještě nepolevily.
Děda František z Lázu
…a přečti si ještě další stranu

12.

Někteří ptáci odlétají, někteří zůstávají, jiní se stěhují podle toho, jaké jsou na místě
možnosti potravy. Ti, kteří neodletí denně bojují o přežití. Spaním ve skupinách ušetří
až 80% tepla. Čím jsou menší, tak tím mají větší tepelné ztráty (až o 1/3 hmotnosti).
Celý chumel ptáčků se na noc vecpe do dutiny stromu, do budky, za odstávající kůru,
pod přístřešek a v nouzi i v hustém křoví. Největší nápor u krmítek je proto ráno.